Začátek

Synchronicity vesmíru přímo miluji a jsem za ně každý den velmi vděčná.

Na začátku byla touha po pozemku. Ne po ledajekém pozemku, ale po velkém pozemku (páč většinou realitek nabízených 1000m2 se mi zdálo dosti nedostačující), chtěla jsem ale i pole (z nevysvětlitelných důvodů) a také kus lesa :-). Prostě jsem věděla, bez specifického důvodu, že to potřebuji :-). Jakmile jsem si zformulovala, kde by pozemek měl být, v dobré dostupnosti do Prahy autobusem max do 45min, aby člověk nebyl závislý na autě, směr Plzeň – Berounsko, nikoliv nová zástavba – což už samo pole a les naznačoval, tak se objevil :-). Už z inzerátu jsem věděla, že je to ono :-). Po osobní návštěvě místa, jsem věděla, že toto je ten pozemek :-). Víc jak hektar krásného pozemku v klidné staré zástavbě, spolu s polem a skutečně i s oficiálním kouskem lesa, včetně stavebního pozemku :-), jen ca 200m od autobusové zastávky, byl zhmotněním mé touhy :-). Přeci jen – odstěhovat se do lesů na Šumavu atd. – v tuto chvíli nebyl ten správný krok pro mě, ipřestože by se mi to třeba líbilo. Ale je na čase, aby i lidé u měst začali žít tímto způsobem… a proč ne začít u sebe, a ukázat, že to jde ;-). 

První rok se nic nedělo… sice jsem plánovala stavbu domu a do mého života přišel Michael Rice, muž, který navrhuje domy podle posvátné geometrie, a tehdy před těmi lety jsem si vyslala přání mít od něj dům… koupila jsem pozemek a přišel Mike :-). Zázrak :-). Za další krátký čas mi přišla do rukou kniha “Anastasia”, kterou jsem jedním dechem přečetla a pak jsem musela začít číst i další díly. To se stalo před rokem. ten první rok jsem také koupila hnedka maringotku, aby bylo kde si udělat čaj a kde přespat :-). Ale ten první rok jsme na pozemek jezdili sekat jen trávu. Spojení se zemí a s místem přišlo až o rok později, kdy jsme díky své úžasné kamarádce udělali obřadní rituál na propojení se s daným místem a s místními bytostmi. A od té doby už mě pozemek volal… nejen že jsme tam jezdili sekat trávu, ale začali jsme tam už i přespávat. 

Vizuelně se ty dva roky jakoby “nic nedělo”, ale přitom se dělo všechno :-). I má vize a touha musela dozrát :-). Teď už to chápu :-). 

Poslední rok intenzivně vizualizuji a ladím svůj projekt v mysli, vše je živé a vše se stále utváří. Krásné na tom je, že se stále dá, co vymýšlet a na co přicházet. 

Ipřesto že jsem nakonec svůj “dům snů” od Mika Rice musela odsunout na neurčito, uvědomila jsem si, co je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější. Žít na své půdě, bez zatížení hypotékami, zakládat rodovou zahradu a konečně už tvořit i rukama to, o čem celé dva roky sním. A tak se děj :-). 

A tímto volám do vesmíru 🙂 – Jsem dcera tvá a jsem připravená k velkému tvoření :-). Nechť muži, kteří mají chuť pomoci mladé ženě při tvoření rodového prostoru, domu, nechť přijdou do mého života – ať už jako přátelé na krátký či delší čas ;-). Vzájemně se můžeme od sebe učit a inspirovat se na své další cestě. 

Stavbou malého útulného domečku, který je podle posvátné geometrie a principů Feng Shui, začínám už tento podzim a ráda bych v něm oslavila už letošní vánoce :-). Jelikož – jak na nový rok, tak po celý rok ;-).