Pár let přemýšlím nad tou chybou, kterou nás Anastasie vyzvala hledat.
Kapitola 1. Kde udělali stařešinové chybu při tvorbě obrazů během přechodu z védického do obrazného odbobí?
Jako mnoho dalších se i já zamýšlím již nějakou dobu nad otázkou, kde stařešinové udělali chybu při tvorbě obrazů v Obrazném období. Kde tato chyba má za následek nevyhnutelné směřování k planetární katastrofě. A odstranění chyby tuto katastrofu odvrátí … a lidsto se jako celek posune v evolučním vývoji, což mu přinese nové schopnosti, např. přenesení života na jiné světy netechnokratickým způsobem.
Ale dejme slovo samotné Anastasii: 6. kniha – Rodová kniha, kap. CIVILIZACE POHROUŽENA VE SPÁNEK:
„Na naší planetě byla doba života, která se nazývala Vedická. Ve Vedické době svého života na Zemi lidstvo dosáhlo úrovně smyslových poznatků, jež mu dávaly možnost tvořit energetické obrazy společnou myšlenkou. A lidstvo uskutečnilo přechod do nového období svého života – Obrazného.
Pomocí energetických obrazů, tvořených společnou myšlenkou, dostávalo lidstvo možnost tvoření ve vesmíru. Mohlo by na jiných planetách budovat život, podobný zemskému. Mohlo by, kdyby procházejíc Obrazným obdobím, neudělalo žádnou chybu.
Ale v době Obraznosti, která trvala devět tisíc pozemských let, se vždy dělala chyba ve tvoření jednoho nebo několika obrazů. Chyba se dělala, když na Zemi v lidské společnosti zůstávali lidé s nedostatečnou čistotou úmyslů, kulturou citů a myšlenek. Ona zakrývala možnost tvoření ve vesmírných prostorech a převáděla člověka k Okultizmu.
Okultní období života lidstva trvá pouze jeden tisíc let. Začíná se intenzivní degradací lidského vědomí. V důsledku degradace vědomí, nedostatečná čistota úmyslů při vysoké úrovni vědomostí a možností vždy přiváděla lidstvo k planetární katastrofě.
Tak se to opakovalo mnohokrát v průběhu miliard pozemských let.
Teď je na Zemi Okultní období života lidstva. A, jako vždy, mělo dojít k planetární katastrofě. Mělo, ale její lhůta již prošla. Konec Okultního tisíciletí minul.
Teď je třeba, aby každý člověk pochopil předurčení, svou podstatu a kde se stala chyba. Pomáhajíce jeden druhému, v myšlenkách projít celou cestu historie zpět, najít chybu a tehdy nastane éra šťastného života na Zemi. Taková, která v dějinách planety ještě nebyla. Vesmír na ni čeká se zatajeným dechem a velkou nadějí.
Zatím ještě žijí, převládajíce nad ostatními, síly temna a horečně se snaží vládnout lidskému rozumu. Ale poprvé si nevšimly, jak neobvykle se zachovali Vedrussové ještě před pěti tisíci lety. …. oni usnuli a nejpozději usnuli Rusové
… nepokoření a usnuvší Vedrussové zůstávali žít na všech úrovních bytí. A šťastná civilizace spí až do dnešního dne a bude spát, dokud nespící nenajde chybu v obrazném tvoření. Tu chybu, která přivedla pozemskou civilizaci ke dnešnímu dnu.
Když se chyba určí s absolutní přesností, slova nespícího člověka mohou uslyšet i ti spící a začnou jeden druhého probouzet ze sna.“
Anastasie vše upřesňuje v Kap. DĚJINY LIDSTVA PODLE ANASTASIINA VYPRÁVĚNÍ, část. Vedismus
„Ve Vedickém období člověk zná Boha. Všechny Boží city jsou přítomné v člověku a jejich prostřednictvím je člověk schopný poznat jakoukoliv Boží radu. A jestli najednou udělá chybu, Bůh má právo ji napravit, neporušuje harmonii, neomezuje člověka, ale pouze poskytuje nápovědu.
U člověka Vedického období nevznikají otázky: kdo a jak stvořil svět, vesmír, galaxie, jeho překrásnou planetu – Zem !
Všichni lidé vědí: všechno, co je obklopuje, viditelné a neviditelné je stvořené jejich Otcem – Bohem.
Otec je všude ! Všechno rostoucí a žijící kolem – jsou Jeho živé myšlenky a Jeho programy. A s myšlenkami Otce lze komunikovat vlastní myslí. A lze Jeho program zdokonalovat, když se předtím pochopí do detailů.
Bohu se člověk neklaněl, množství náboženství, jež posléze vznikla, ve Vedickém období neexistovala. Byla kultura života. Způsob života lidí byl božský.
Tělesné nemoci neexistovaly. Stravuje se a oblékaje se do božských oděvů, na potravu a oblečení člověk nemyslel. Jeho mysl byla zaměstnána jiným. Mysl přebývala v nadšení z objevů. A nad lidským společenstvím nebyli vládci a nebyly hranice, určující dnešní státy.“
Když čtu tu poslední větu, tak se mi pod Védickým obdobím vybavuje z dějepisu popis prvobytně pospolné společnosti (samozřejmě s opravami dle Volodi z knihy 6 – kapitoly Překroucená představa dějin).
Z dějepisu víme, že s koncem prvobytně pospolné společnosti ti vládci a hranice určující státy přišli. A přesně tyto věci jsou základem toho, že jako lidstvo spějeme ke katastrofě
Vzniká o tázka: Přinesla tedy vládce, hranice a státy tedy věda obraznosti? … vše nasvědčuje, že ANO. A podotázka: Záměrně a nevyhnutelně nebo jako důsledek oné hledané chyby?
Nyní je potřeba se podívat na to, jak přinesení vědy obraznosti lidstvu popisuje Anastasie. Kniha 4 – kap. JSOU SCHOPNÍ MĚNIT SVĚT ?
„Z nějakého důvodu se stává, Anastasie, že když mluvíš o svých prarodičích, tak vždy víc vyprávíš o matkách, o ženách. O mužích, svých otcích – skoro nic. Jakoby všichni otcové ve vašem rodu byli nevýznamní. Nebo tvůj genetický kód nebo paprsek ti nedávají možnost vidět, cítit své prarodiče po otcovské linii ? Dokonce to uráží za muže, za tvé otce.”
„Činy svých otců, kteří žili v minulosti, stejně jako i činy pramaminek, mohu cítit a vidět, když se mi zachce. Ale zdaleka ne všechna konání svých otců jsem schopna pochopit. Určit jejich význam pro dnešek, pro všechny lidi a pro mě.”
Tučně zvýrazněná slova Anastasie podle mě vysvětlují, proč nás vlastně s touto otázkou seznamuje a po vzoru žreců dává úkol k vyřešení celému lidstvu. … a následuje několik kapitol, kde popisuje činy svého praotce přinášejícího vědu obraznosti lidstvu (ty kapitoly si můžete všichni přečíst, takže je sem, nebudu uvádět).
Praotec přišel se svým objevem vědy obraznosti za těmi „nejlepšími“ žrecmi a nikoliv za všemi lidmi (jak si v následujícím úryvku předsevzal.
„Vím to. Myslíš na něj, má lásko. Myslíš na něj, není to tvá vina. Obraz, jejž jsem stvořil, je neviditelný. Neviditelný, ale miluješ ho víc než mě. Není to tvá vina, má milovaná. Odcházím. Odcházím teď k lidem. Poznal jsem, jak se tvoří překrásné obrazy. Povím o tom lidem. To, co vím já, budou moci poznat ostatní. A překrásné obrazy přivedou lidi do původní zahrady. Není ve vesmíru nic silnějšího, než je substance živých obrazů. Obraz, který jsem stvořil, dokonce dokázal zvítězit nad tvou láskou ke mně. Teď budu moci tvořit velké obrazy, jež budou sloužit lidem.“
Ti „nejlepší“ žreci byli těmi prvními, u kterých převážila energie pýchy. Cítili se být něco více než ostatní a jako první plně naplňovali to být nejlepšími (ale psáno v uvozovkách). A to, že vědu obraznosti praotec nepřinesl všemu lidu, ale těm „nejlepším“ („elitě“) žrecům, u nichž již převážila energie pýchy je začátek oné nesprávné tvorby obrazů.
Praotec zazpíval svolaným lidem tři písně. V jedné stvořil obraz spravedlivého vládce a nazval ho Egyptem. V druhé byl obraz společnosti šťastných lidí, žijících pohromadě. A v třetí – obraz milující rodiny, šťastných dětí, otců a matek, žijících v neobyčejném státě.).
Obraz spravedlivého vládce – nevysloveno je slovo jednoho (pro dané území ohraničené hranicemi) …. takový jeden vládce, v jehož prospěch obraz funguje, se opětovně jako žrecové může cítit být něco víc než ostatní lidé (základ k tomu aby v dalších a dalších lidech převládla nad všemi energiemi jediná – energie pýchy).
Ta převažující energie pýchy způsobila následující upadnutí do doby okultismu, začínající intenzívní degradací lidského vědomí:
Praotec, planoucí ušlechtilými záměry, snažil se všechno povědět upřímně.
….
Vrchní žrec pověděl všem svolaným:
,Poznali jsme velkou vědu. Umožňuje vládnout celému světu, ale aby naše vláda nad všemi byla věčná, z těchto stěn se nesmí dostat ani špetka vědomostí o ní. Musíme stvořit jazyk a komunikovat jím mezi sebou, aby se ani náhodou nikdo z nás nemohl podřeknout.
Národům do budoucích století pošleme množství traktátů v různých jazycích…..
Takže toto je Anastasiin popis toho, jak se věda obraznosti (dávající lidstvu možnost tvořit – a tím se postavit na roveň Bohu) změnila, pod nadvládou pýchy v několika žrečských a panovnických osobnostech, v okultní techniku přinášející zotročení celému lidstvu.
Kapitola. 2 Pohled z jiné strany na stejnou problematiku
Nemá moc smysl se dívat na historii napsanou těmi žrecmi, kteří vědu obraznosti utajili na nám poslali „… množství traktátů v různých jazycích…“.
Já jsem se podíval na kurz Základy sociologie – kniha 2, hlava 9. Davo -„elitářství“ jako způsob existence společnosti od autorského kolektivu VP SSSR, jejíž jeden z mluvčích V. A. Jefimov v roce 2016 hovořil ke členům Rodné strany před její konferencí. http://leva-net.webnode.cz/products/zaklady-sociologie-ii/
To co tento autorský kolektiv popisuje jako davo-“elitářství“ je podle mě důsledek oné naší hledané chyby stařešinů v obrazném období.
Jestli je toto důsledek oné chyby, tak umožnění vzniku davo-“elitářství“ je onou námi hledanou chybou.
Zdá se mi, že „elitarismus“ je živnou půdou pro pýchu („já jsem něco víc než vy ostatní“ ) a souvisí s vytvořením obrazu (jednoho) spravedlivého vládce. … tj. pro ty věci, které jsme popisovali v předchozí kapitole.
Oni tam i popisují, jak ke vzniku davo-“elitarismu“ došlo …. a později ve svých analýzách naznačují způsob, jak by měla vypadat společnost nedavo-“elitární“. (Jejich analýza je dlouhá, proto ji sem kvůli přehlednosti uvádím jen odkaz)
Z toho vyvozuji, že (samozřejmě po prověření) by šlo podle jejich analých nahradit ten chybný obraz (jednoho) spravedlivého vládce vedoucí k pýše (nebo z druhého pohledu KSB k vytvoření davo-“elitarismu“) obrazem správným. A myslím, že tou náhranou by mohl být obraz popisují společnou vládu lidí nad sebou samých, k ilustraci čehož autorský kolektiv VP SSSR používá slovo „Sobornosť“.
84
