Zvolené téma obsahuje celkem 0 odpovědi. Do diskuze (1 diskutujícího) se naposledy zapojil uživatel  namu a poslední změna proběhla před 11 roky, 2 měsíci.

  • Autor
    Příspěvky
  • #4325 odpověď
     namu 
    Člen

    Jemně do života

    aneb
    Těhotenství není žádná nemoc

    Předmluva

    Dříve důvěřovaly nastávající matky znamením svého těla a svým pocitům. Dneska se často cítí bezpečné jen tehdy, když jim technické přístroje sugerují, že vše je v pořádku. Ale i vyšetření ultrazvukem jim může dát falešnou diagnózu. Navíc může způsobit velké škody. Homeopat Dr. Joachim Grätz povzbuzuje k tomu, abychom těhotenství a porod opět viděli jako silné procesy přírody, které by měly být jemně doprovázeny.

    Abychom lépe porozuměli nemocem našich dětí, je nezbytné se nejprve intenzivněji zabývat začátkem nového života a jeho vznikem. Zvláště ohledně manifestace chronických miazmů, takříkajíc nemocí za nemocemi, mají těhotenství a porod klíčové funkce. Už tady jsou nastaveny určité výhybky ke zdravotnímu základu a slabým stránkám u dětí! Ale také stávající rutinní vyšetření a medikace v těhotenství a při porodu a v době po něm hrají neméně závážnou roli. Těhotenství a porod jsou navíc považovány ortodoxní medicínou spíše za nemoc; naprosto jsme se odnaučili mít důvěru k přírodě a jednáme už jen na základě jakýchsi krevních testů a jiných parametrů stejně jako podle zobrazovacích metod (ultrazvuk, Dopplerova sonografie, CTG (kardiotokografie), počítačová a magnetorezonanční tomografie atd. Stav mysli nastávajících maminek, jejich pocity, obavy a strachy se většinou ignorují. Platí pouze „tvrdá fakta“, a ta jsou vším, co se může vidět, cítit a především měřit.
    Těhotná je spolu se svým dítětem degradována na stroj, který má fungovat. Pro emoce a jejich účinky zde není místo!

    Důvěra v přírodu

    Tato úchylka – pryč od přírody – musí být opět obrácena zpět! Potřebujeme si opět vnitřně naslouchat a znovu získat prvotní důvěru. Těhotenství a porod jsou zcela přirozené procesy a nepatří do gynekologie, která je považovaná za chirurgický obor, ani do nemocnice. Patří do rodinného kruhu a měly by být svěřeny porodním bábám, které se umí vciťovat, které pomáhají při jemných nenásilných porodech a specializovaly se především na domácí porody. „Nejjistější místo pro porod je vlastní domov“ řekl dr. Robert S. Mendelsohn, profesor pediatrie (zdravotní péče o děti) z USA. Také v poslední době stále více porodů prováděných v porodních domech představuje dobrou alternativu.
    Doba těhotenství je dobou uvědomění, dobou dívání se a naslouchání svému nitru. Biologicky viděno nastává nejpozději asi od třetího měsíce těhotenství doba trvalé vagotonie (léčivá fáze: žena hodně jí a spí). To znamená, že parasympatická část vegetativního nervového systému, příslušného pro uvolnění, je trvale aktivní. Proto se ženy v této době často cítí unavené. To má ten smysluplný efekt, že budoucí maminka se v této době moc nenamáhá a tím nepřivádí dítě do možného nebezpečí. Klid a pohoda proto nejsou jen důležitá pravidla chování v těhotenství, nýbrž jsou také biologicky normální.
    Těhotenství je takříkajíc vyjímečným stavem, takovým zvláštním programem přírody. To potvrzuje již zmíněná přirozená trvalá vagotonie, která těm ještě nenarozeným zaručuje optimální růstové a vývojové podmínky. Jakýkoli stres je proto rušivý a měl by být v této době odstraněn. Spíš by se ženě mělo dařit velmi dobře, měla by si tento čas doslova užívat, protože když už je miminko jednou na světě, musí se dát sáhnout zpět na všechny nastřádané silové rezervy.
    To pro mě také znamená, že by se budoucí maminka v této době měla připravovat na dobu poté. S tím není spojeno jen to, co je všeobecně známé, jako na příklad pořizování dětského kočárku, postýlky, dupaček, plen, přebalovacího stolku atd. Ne, já myslím něco mnohem důležitějšího. Pod pojmem příprava míním v tomto smyslu zabývání se tématy, které se točí kolem zdraví dítěte. K tomu patří čtení o normálním (přirozeném) vývoji dítěte, stejně jako zabývání se kojením a zavinováním. Nadto by člověk měl vědět, kdy a kde se budou provádět jaké prohlídky a měl by si udělat obrázek o tom, zda jsou smysluplné a jestli je také chce. To se týká již veškerých prohlídek na klinice po porodu, ale také všech dalších prohlídek u dětského lékaře. S tím jsou úzce spojena témata o dávkách vitamínu D, testy s razítkem a očkování. Pokud rodiče nejsou dostatečně připraveni, nebudou schopni vytvořit si své vlastní nezávislé mínění a čelí nebezpečí, že budou zaskočeni a že si nechají vzít některá rozhodnutí, kterých později podle okolností můžou hořce litovat. Proto se doba těhotenství hodí obzvláště k tomu, abychom se těmito okruhy témat v klidu zabývali. Když tu pak dítě bude, zpravidla si nenajdeme na tyto věci čas; všední dny nás plně pohltí, obzvláště při prvním dítěti. Při dalším se se vše stává rutinonou, ale to „trpké rodičovské školení“ musí být zaplaceno prvorozencem a pro jeho zdraví to může mít fatální následky.

    Prohlídky a medikamenty v těhotenství

    Jak již bylo zmíněno, již delší dobu se na těhotenství pohlíží skoro jako na chorobu (přinejmenším ve světě medicíny); jen tak si můžeme vysvětlit tu hustou síť preventivních prohlídek a rození v neosobních a „studených“ porodních sálech. Osvětleme si v následujícím několik těchto vyšetření stejně jako dnešní lékařskou rutinu u těhotných, obzvláště z homeopatického pohledu.

    Ultrazvuk

    U většiny žen je první cesta při začátku každého těhotenství chůzí k lékaři. Žena si chce být jistá, že je také skutečně těhotná; tradičnímu těhotenskému testu nikdo nevěnuje příliš velkou víru; teprve když lékař na základě svého ultrazvukového přístroje potvrdí těhotenství (a člověk si může vzít obrázek domů), jsou dnes ženy většinou spokojené. Jenže – jestli tato ozvučení nemohou mít negativní vliv na těhotenství, o to si nedělají ty nejmenší starosti. Ale právě to by každý měl dělat!

    Na jakém principu pracuje takový ultrazvuk? Podle klinického slovníku Pschyrembel a podle lexikonu pro medicínu Roche se liší dva způsoby sonografie (ultrazvuku): Způsob využívající odrazu impulzu a metoda trvalého zvuku. U prvního způsobu je vyvolavačem, spouštěčem ultrazvuku piezoelektrický krystal, který díky podnětu s odpovídající vysokou frekvencí vybuzuje mechanické rovnofrekvenční kmity. Krystal, který produkuje zvukové vlny, působí též jako přijímač zvuku, to znamená že ve zlomku sekundy mění svou funkci. Zpočátku vydává ozvučná hlava krátké zvukové impulzy (vysílací funkce), pak se přepne na přijímač a přijímá opět odražené zvukové vlny (echo) (přijímací funkce). Časový rozdíl mezi vysílanými impulzy a odraženými impulzy je proporcionální hloubce polohy nějaké vrstvy odrazu a je také závislé na hustotě tkáně. Zpět přijmuté zvukové vlny se přeměňují přímo na elektrické impulzy, zesilují se a zviditelňují se na katodové zářivkové trubici (obrazové trubici) jako světelné body a jsou graficky zobrazeny.
    Vlny produkované krystalem mají 20.000 kmitů za sekundu a leží nad hranicí slyšitelností člověka. Pro netopýry ovšem veskrze slyšitelné. Odkud vlastně bereme jistotu, že lidský plod tyto zvukové vlny nemůže slyšet? Možná přece může? Přímou odpověď nikdy nedostaneme, protože se nemůžeme zeptat! Můžeme se jen maximálně opřít o interpretace naměřených dat!

    U druhého způsobu, způsobu permanentního zvuku (Dopplerova sonografie), vysílá piezoelektrický krystal kontinuálně ultrazvukové vlny trvalého zvuku. Narazí-li svazek zvukových vln na pohybující se hraniční plochu, pak se část vln odrazí se změněnou frekvencí (Dopplerův efekt). Interference frekvencí dopadajícího a odraženého záření udává nízkofrekvenční tón, který se díky zesílení učiní slyšitelným. Rozdíly frekvencí se nyní elektronicky přemění také na barvy a graficky se zachytí. Dopplerův způsob je vhodný na příklad k důkazu dětského srdečního tónu v časném období těhotenství (asi od 10.-12. týdne těhotenství), k namátkovému a kontinuálnímu sledování dětských srdečních tónů v těhotenství a během porodu, k hrubé klinické lokalizaci placenty a pupeční šňůry.

    Nebezpečné vlny

    V biologických tkáních působí malé zvukové intenzity jako dráždění, větší jsou oproti tomu škodlivé. Nevratné poškození je způsobeno díky absorpčnímu vývinu tepla, mechanickým přetěžováním a díky kavitaci (dezintegrace struktury buněk, uvolněním fyzicko-chemických vazeb!). Radioložka Liebeskind pozorovala změny u buněčných struktur a jejich pohyblivosti u generací buněk, na které bylo působeno zvukem. Změnu pozorovala i u syntézy DNA a poté varovala před nerozvážným používáním ultrazvuku. Na základě těchto výsledků výzkumů se v Japonsku vyšetření ultrazvukem již běžně neprovádějí, jen v jednotlivých odůvodněných případech.
    Toto jsou základy zobrazení ultrazvukem. Tkáně jsou vlněním přivedeny k vibraci – a k tomu ještě tkáně, které se teprve utvářejí, takže jsou extrémně citlivé a málo odolné k rušivým vlivům zvenčí! Tento typ narušování plodu ve formě intenzivních kmitů v nejhlubších polohách se v přírodě nevyskytuje; proto jsou nanejvýš nebezpečné! Proto neexistuje také žádný zvláštní či nouzový program přírody, který by umožnil organismu přiměřeně reagovat na takováto narušování a který by zaručil opravu nastalých škod. Pokud vystavíme okrasné rybičky v akváriu takovým vysoce frekvenčním zvukovým vlnám, ihned se překotí a jsou mrtvé! Ostatně je známo, že v okolí ponorek, které používají ultrazvuk k určování překážek, také dochází k masovému úhynu ryb. Zvířata umírají na horko a tvorbu bublinek, které vznikají díky zvukovým vlnám. To by nás mělo přivést k zamyšlení. Protože v jakém stádiu se nachází lidské embryo v mateřském těle? Neprodělává v těch devíti měsících těhotenství kompletní fylogenezi (kmenový vývoj) a tím také ty nižší stupně vývoje, srovnatelné s okrasnou rybičkou? Velké nebezpečí hrozí především na začátku těhotenství, protože díky vysoké citlivosti embrya to lehce může skončit potratem. Ještě větší nebezpečí představují moderní prohlídky vagíny pomocí ultrazvuku, protože zde je toto ovoce lásky přímo – z bezprostřední blízkosti – ozvučeno, bez ochranné absorpce břišní stěnou matky a svaloviny dělohy. Každopádně jsem zažil vícerá nedobrovolná přerušení těhotenství díky ultrazvuku ve vagině během prvních týdnů těhotenství! – Nadto může dojít ještě k znetvoření orgánů nebo jejich částí, pokud jsou tyto intenzivně prozvučeny ultrazvukem během svého vznikání.

    Panika v břiše matky

    U chronických anamnéz se mi rodiče častěji svěřili, že plod se vyhýbal zvukovým vlnám v těle matky a že se vtěsnal do posledního kouta dělohy nebo že “metal kotrmelce“, což samozřejmě značně zvyšovalo nebezpečí zadušení se pupeční šňůrou nebo zauzlování pupeční šňůry. Minimalizující komentář ošetřujícího lékaře „Podívejte se, on si se mnou hraje“, ukazuje ignoranci a chybný odhad situace. Plod má strach! Slyší v děloze neznámé zvuky a frekvence (díky tvorbě bublinek), cítí vývoj tepla způsobený ultrazvukem a propadá panice a vzpouře. Často se otáčí a obrací se v mateřském lůně sem a tam a cíleně strká do hlavy přístroje. Kromě toho je většinou zaznamenáno značné zvýšení jeho srdeční frekvence. To vše je potom okomentováno ošetřujícím lékařem jako „neposeda“, netušíc, že právě on je vlastní příčinou hyperaktivního chování plodu. Je dokázáno, že plodová voda se díky ultrazvuku stane klokotající tekutinou, která je velmi hlučná, jako by se náhle měla začít vařit. *) To se za normálních podmínek v přírodě nevyskytuje a proto je to již v základu pro ještě nenarozené dítě neúnosné. Kromě toho začíná vývoj uší u plodu již velmi brzy a sluch je podle Dr. Alfreda Tomatise, profesora psycholingvistiky v Paříži, jeden z prvních – nebo vůbec první smyslový orgán, který je založen a plně zralý. Nadto jsou sluch a cit usazeny ve stejné zóně mozku, takže poruchy sluchu jsou na základě tohoto sousedství často reflexí na emocionální těžkosti, které vznikly v průběhu těhotenství nebo často díky traumatu kolem porodu.

    *) Malé srovnání na okraj: Když se někdy ve své plné koupelové vaně ponoříte, pak jste schopni vnímat akusticky mnohem zřetelněji a budete rozumět podle okolností také rozhovoru, který se vede v bytě pod vámi, kterému byste jinak nerozuměli. – V podobné situaci se nachází embryo/plod v podstatě stále, protože všechny tóny z vnějšku jsou díky okolní plodové vodě zesíleny.
    Rada pro všechny těhotné a pro ty, které chtějí otěhotnět: Pokud chcete vidět a slyšet účinky ultrazvuku jednou skutečně – v nejpravdivějším slova smyslu – potom vám doporučuji následující: odeberte se ke svému optikovi nebo klenotníkovi a nechte si ukázat čištění ultrazvukem! Budete žasnout. Ultrazvuková čistící koupel, čtvercová vana naplněná čistícím médiem, se používá např. pro čištění brýlí, šperků nebo zubní náhrady. Díky vysokofrekvenčním ultrazvukovým vlnám se čistící médium (na příklad voda s rozpouštědly) rozkmitá podélnými vlnami (podélné vlny, to znamená periodické fáze tlaku a tahu ve směru kmitání), takže následkem střídání tlaku vzduchu dochází střídavě ke stlačování ke stranám a rozředění. Síly tahu ve vířivé fázi kmitání (zředění) mohou tekutinu roztrhat; dochází k tzv. kavitaci (tvorbě dutin v tekutině, tvorbě bublin). Kolem kavitačních dutin vznikají díky výbušným implozím vysoké místní tlaky a silné turbulence a proudy v kapalině. Tyto jevy jsou vlastní příčinou, která vede k oddělení a k náležitému odloupnutí špinavých částeček na povrchu předmětů. Kavitační bubliny vznikají především na hraničních plochách mezi tekutinou a čištěným materiálem. Tyto bubliny silně klokotají na povrchu a připomínají tak vařící vodu. Pomocí těchto vibrací kapaliny se nejrychleji odstraňují neústupné, zatvrdlé částečky špíny případně nečistota z brýlí. To celé je spojeno s vysoce frekvenčním, prostupujícím a nepřeslechnutelným hvízdavým tónem.

    Obrazový svět nenarozených

    Přitom dítě vnímá už před porodem – nezávisle na běžných smyslových orgánech – a zapisuje si tato vnímání jako tzv. engramy (paměťové obrazy) na buněčné úrovni! Proto by na těhotnou ženu vždy měly být brány ohledy, protože negativní zážitky (hádka, strach a panika, velký hluk, hysterické chování, zranění, pohlavní styk během těhotenství, pokusy o potrat atd.) mohou dítě trvale ovlivnit. Šoky z konfliktních zážitků ze strany matky nebo plodu mohou vést dokonce ke zpoždění ve vývoji, k předčasným porodním bolestem, zúžení cév placenty nebo k potratu. Budoucí matka je tedy společná součást všech předporodních engramů dítěte! Platí jako vědecká skutečnost, že zdravé děti přicházejí od spokojených a šťastných matek. Také Rudolf Steiner to poznal již tenkrát, když říkal: „Zdraví dětí je závislé na zdraví žen.“
    Plod tedy zachytí mnohem víc, než si jsme běžně vědomi! Podle okolností může být i extrémní lekavost a citlivost na hluk mnoha dnešních kojenců – někteří začnou až hystericky plakat, když se pustí voda nebo když lžíce spadne ze stolu – následek traumatu z ultrazvuku.

    Co přináší ultrazvuk?

    Dále bychom se měli zeptat, čeho chceme dosáhnout diagnostickým prostředkem ultrazvuku a jakou sílu výpovědi skutečně má. Přesně vzato existuje – viděno z hlediska školské medicíny – pouze vágní domněnka, že poznáme znetvoření*), a jako následek toho tyto dva extrémy: buď si dítě ponechat nebo potratit. Přes to, že falešných diagnóz je kolem 20 %! Co to znamená, nepotřebujeme dále rozvíjet. – Homeopaticky máme ovšem mnohem víc – nebo vůbec teprve ty správné – možnosti!
    Jak malou sílu výpovědi ultrazvuk skutečně má (to je zřejmé už s ohledem na určování termínu porodu: zažil jsem rozdíly až do 5 týdnů!), si můžeme udělat představu z několika krátkých exemplárních případů. V jednom případě bylo budoucí mamince na začátku 8. měsíce těhotenství sděleno, že hlavička jejího dítěte již dále neroste. Poté samozřejmě následovaly dva měsíce strachu a obav až do porodu. Beztoho se nedalo nic dělat. A – když se pak dítě narodilo, bylo vše v pořádku! Hlavička měla normální velikost i vše ostatní též souhlasilo. Těch osm týdnů paniky a rozčilení byly tedy zcela zbytečné. – Jiné pacientce bylo v 5. měsíci těhotenství předpovězeno na základě vyšetření ultrazvukem již v tomto stádiu jasně rozeznatelné postižení plodu. „Vaše dítě přijde na svět jako hlupák“, tolik ústní projev lékaře. „Já vám to dám pryč“. Jednalo se už o 6. dítě a gynekolog vyvíjel nátlak na mladou ženu, že se přece nenechá zatížit nějakým postiženým dítětem a přece nechce být nešťastná. Matka to přes tuto temnou perspektivu s díky odmítla (je to její dítě a chce ho donosit) a – dítě přišlo na svět jako to nejzdravější ze všech šesti dětí! Zde ovšem musíme podotknout, že tato maminka se již před začátkem těhotenství nacházela v dlouhodobém homeopatickém ošetřování a během těhotenství dále v homeopatii pokračovala.

    Další nastávající maminka, které ve srovnatelné době bylo konstatováno, že má málo plodové vody, a mluvilo se o poškozeném mozku nebo těžkém poškození ledvin, přistoupila na doporučení svého lékaře a nechala si ještě v tomto pozdním stádiu přerušit těhotenství (pátý měsíc těhotenství). Při ohledání se pak ale zjistilo, že dítěti nic nechybělo a bylo zcela zdravé!
    Mohl bych uvést ještě další případy; tyto by ale měly stačit, abychom získali malý pojem o tom, jakou výpovědní hodnotu mají moderní způsoby diagnózy, co všechno se na obrázcích interpretuje a jak smutné mohou být následky. Ultrazvuk přispívá – každopádně v mých očích – vedle zdravotních poškození k totální nejistotě. Optické rozlišení přístroje je příliš malé na to, aby se z toho daly vyvozovat přesné diagnózy. Mylné výklady jsou proto na denním pořádku. V neposlední řadě je to vidět také na tom, že předčasná určování pohlaví jsou často zcela zcestná. Navíc stále častěji dochází k vyvolávání předčasných děložních stahů a množí se předčasné porody, což nezřídka souvisí s nadměrným používáním ultrazvuku. Mnohé matky vyprávějí o tom, že po první prohlídce ultrazvukem se dítě v břiše více hýbe.
    Také měření srdečního tepu u plodu se dělá podobným způsobem (ultrazvukové vlny) a může přispět k tomu, že způsobí u plodu neklid a nejistotu. Od mnoha maminek se dozvídáme, že dítě zneklidní a zcela cíleně vráží do přijímače měřených hodnot, který se nachází nad jeho srdíčkem na břiše matky, takže musí být častěji provedena oprava pozice snímače.

    *) Měří se také mj.: průměr hlavičky, průměr břicha, délka od temene hlavičky ke kostrči, průměr dělohy, průměr plodového vaku. Také poloha dítěte stejně jako činnost srdíčka se zjišťují. – Ale k čemu to všechno? Povede se kvůli tomu těhotným lépe? Nebo tady existuje více nebo méně pouze vědecký a akademický zájem na datech tohoto druhu? Vypočítat termín porodu – tím mě nemohou přesvědčit; tady jsem dosud viděl příliš velké odchylky, a to v obou směrech až o celý něsíc! V neposlední řadě může být určena i poloha placenty, což by v mých očích bylo ještě smysluplné použití, tím by se při velmi nízko ležící placentě (PPT – placenta praevia totalis – placenta totálně přeložena ke vchodu porodního kanálu; PPP – placenta praevia partialis – placenta částečně přeložena ke vchodu porodního kanálu) mohl případně včas naplánovat císařský řez, aby se při porodu nedával v sázku život matky a dítěte. Toto použití ultrazvuku by ale mělo následovat teprve později (po 36. týdnu těhotenství), protože počáteční nesprávná poloha placenty se může časem normalizovat – obzvláště dobře za pomoci homeopatie! Přesto i zde – podle výpovědí zkušených porodních asistentek – není sonografie (ultrazvuk) nutná, protože v případě placenta praevia dojde nejpozději asi 4 týdny před porodem „tak jako tak ke krvácení“, které upozorní na to, že je nutné ošetření na klinice nebo císařský řez.

    Amniocentéza (průzkum plodové vody)

    Amniocentéza se provádí punkcí do dutiny s plodovou vodou (vak s plodovou vodou, obal nenarozeného dítěte) za kontroly ultrazvuku, obvykle skrze břišní stěnu, nebo skrze zadní klenbu pochvy, případně prostřednictvím amnioskopu skrze děložní čípek. Hlavní oblast použití je získávání plodové vody a buněk plodu k časné prenatální diagnostice genetických vad (poškození chromozomů), což je dnes doporučováno u „starších“ rodiček. Nebezpečí těchto průzkumů tkví – z čistě „vědeckého“ hlediska – hlavně ve zranění plodu, cév pupeční šňůry a placenty. O jiných souvislostech se jinak nepřemýšlí. Ovšem již objevitel punkce plodové vody, dr. Steward Orkin, se sám obával, jestli tento test v nemálo případech nepovede k potratu!

    Strach z kanyly (duté jehly)

    Podle zpráv z anamnéz vnímá plod tento zásah do integrity a neporušenosti svého životního prostoru velmi vědomě. Tak mi bylo vícekráte sděleno, že ještě nenarozené děti při vniknutí kanyly proti ní napřáhly ruku, aby se chránily, a vyhýbaly se i místu punkce v diagonálně protilehlém místě dělohy. Tento fenomén je často pozorován, avšak doktorstvem je zcela neuznáván, špatně interpretován nebo není vůbec brán na vědomí!
    Komentář jednoho švýcarského gynekologa během provádění amniocentézy u pacientky v 16. týdnu těhotenství, kterou jsem měl v péči, mluví sám za sebe: „Ten zbojník drží rukou kanylu!“ Ovšemže to bylo spíše naopak: Gynekolog asi zranil malou ručičku plodu, který byl vystrašený, a nyní se cítil povinován provést punkci plodové vody ještě jednou. Jiný příklad: Jeden mladý lékař uvedl v anamnéze své malé, psychomotoricky postižené dcery, že zažil skrze monitor (ultrazvuku), jak byla při amniocentéze postižena na jednom ramínku a jednalo se s tím jako s nevýznamným poraněním. Ale je to tak skutečně? Smíme s těmito píchadly zacházet tak lehkomyslně? – U dospělého snad ano. Plod však zná jen svou rajskou jistotu, bez vnějších poranění, která za normálních (biologických) okolností jednoduše neexistují! Pro něj to musí být fatální a život ohrožující zásah spojený s velkou panikou. Panika, která v podobných situacích může podle okolností zůstat zachována po celý život (a také může mít tělesné příznaky jako např. epileptické záchvaty, křivé držení těla) nebo některé se mohou stát akutní příčinou vyvolání předčasných porodních stahů, což nezřídka může vést k okamžitému potratu!

    Následné škody

    Právě to potvrzují zkušenosti celosvětově známého dr. Tomatise. Z jeho kliniky je znám např. případ 16-ti měsíčního chlapce, který přišel na svět se spasmem hlavy, přičemž svou hlavu držel přitisknutou k levému rameni a ve své pohyblivosti byl tak silně omezený, že sotva mohl lézt. Nadto se chlapec lekal při každém dotyku matky, což se zdálo být nevysvětlitelné a čímž ona byla velmi popuzena. Důkladná anamnéza těhotenství však přece vnesla světlo do tohoto případu a do tělesného handicapu. Zjistilo se, že se matka v osmém měsíci těhotenství podrobila amniocentéze. Během této prohlídky naneštěstí jehla trefila dítě vlevo na krku, což vedlo očividně k zaujmutí ochranného postoje a vůči matce se vyvinula silná nedůvěra.
    Proto nemůžeme vyloučit závažné škody. Ukazují to i mnohé homeopatické anamnézy postižených dětí, neboť u nich se amnicentéza provedla mnohokrát, jelikož jejich matky měly během těhotenství výrazný strach z možného postižení nebo jiných poruch během těhotenství. Chtěly si být „zcela jisté“ a něco takového nechat pokud možno vyloučit co nejdříve, ale výsledkem mohl být pravý opak.
    Homeopatický chronický lék Silicea je hlavním prostředkem při narušených porodech, při poruchách ve vývoji vzpřímeného postoje, při všeobecném opožděném vývoji a postiženích, a Silicea má ve svém léčebném obrazu také tzv. strach před vstřikováním případně strach z jehel. Mohl by zde být v některých případech kauzální vztah?

    Pozdní těhotenství

    Cílovou skupinou amniocentéz jsou hlavně pozdní těhotenství. Budoucí maminky od asi třiceti let věku jsou údajně velmi ohroženy. Dokonce se mluví o rizikovém těhotenství a jedná se s nimi jakoby byly nemocné, přičemž se v praxi zve k častým kontrolám. Cožpak by se ale Matka Příroda dopustila takové zásadní chyby? Není to tak, že každá žena, dokud menstruuje, může otěhotnět, a viděno z biologického hlediska, může porodit také zdravé děti? Nebo proč by měla ještě tolik let menstruovat; jaký by to jinak mělo mít jiný smysl?
    To, že se dnes u těhotných často vyskytují problémy, nezáleží primárně na věku, ale na miasmech, které jsou v pozadí. Miasmy jsou podle Samuela Hahnemanna čtyři chronické základní nemoci lidí (viz též Peter Gienow: „Miasmatické rakovinové terapie, 1.díl“, raum&zeit, č.132 a díl II v tomto vydání stejně jako moje kniha „Klasická homeopatie pro mladé rodiny“). Manifestují se na příklad jako dysfunkce hormonů, houbové infekce, vaginální výtok, chlamydie, mykoplasmy, trichomonády, condyloma, slepení vejcovodů, nepravidelné a bolestivé menstruace, PMS (premenstruační syndrom) nebo migréna. Prostřednictvím homeopatie se zde může velmi dobře zasáhnout korigujícím způsobem a to již před těhotenstvím, takže vše proběhne bez rizik a komplikací. Ale také během těhotenství je doprovodná homeopatická terapie smysluplná. Nastupující obtíže mohou být akutně ošetřeny. Paralelně k tomu může v pozadí následovat antimiasmická podpora. Tímto způsobem by neměl věk u těhotenství hrát žádnou roli stojící za zmínku.
    Příklad z homeopatické praxe: Jedna mladá nastávající maminka se dostavila teprve v 35. týdnu těhotenství na homeopatii. Její těhotenské obtíže byly: chronické houbové infekce s tuhým, silně svědivým výtokem, které dosud byly pětkrát neúspěšně léčeny, částečně deprese, extrémní výkyvy nálad, silná podrážděnost, pocit tlaku na pánevním dnu s potřebou „svírat mezi nohami hromadu polštářů“. Na začátku 3. měsíce nevolnost s občasným zvracením, anémie z nedostatku železa s hodnotou Hb- jen 8,3 g/dl, hemoroidy s krvácením, otoky na prstech a nohách, usazování vápníku v placentě s hrozící diagnózou selhání placenty, takže se těhotná cítila být pod enormním tlakem ze strany lékařů, a malý přírůstek dítěte. Se začátkem terapie jsme začali v 36. týdnu těhotenství s Medorrhiem LM 18 a poslední dny před porodem to byla Pulsatilla LM 6. Pacientce se vedlo stále lépe, její mysl se vyjasňovala, také ostatní obtíže vymizely. Nakonec překročila za plného všeobecného zdraví vypočítaný termín porodu dokonce o 11 dní, takže dítě přišlo na svět s „perfektní“ porodní váhou (3700 g při 55 cm)!
    V dnešní době se amniocentéza často zneužívá k tomu, aby se pouze zjistilo pohlaví dítěte. Vzhledem k velkým rizikům při tomto zásahu mi to je jednoduše nepochopitelné. Na základě mnoha rozhovorů kvůli homeopatické anamnéze se mi vytvořil obrázek o tom, že amniocentéza je extrémně nebezpečná a může právě vyprovokovat postižení a jiné závažné poruchy, kterým se chce vlastně cíleně zabránit.

    CHORIONBIOPSIE (chorion-obal plodu)

    Při chorionbiopsii to je podobné jako při amniocentéze. Zavede se speciální katetr (cévka) a pomocí ultrazvuku se učiní viditelná. Nakonec se odeberou buňky z klkovité tkáně (Chorion frondosum) placenty a prozkoumají se biochemicky a geneticky. Cílem je rozpoznat včas anomálie chromozomů a jiné. Postup se provádí již v 7.-12. týdnu těhotenství a tím podstatně dříve než u srovnatelných diagnostik plodové vody.
    Je nasnadě, že takto časný, hrubě manipulativní chirurgický zásah do vysoce citlivého systému dělohy, embrya, plodové vody a placenty může skončit závažnými poruchami s nenapravitelnými škodami – mentálně nebo organicky.
    Těhotenství jako prastarý „symbiotický systém“ může tedy v případě násilného rušení zvenčí, jako je hrubá manipulace ve formě amniocentézy nebo chorionbiopsie, vyvolat u obou „partnerů“ – matky a dítěte, poslední je od začátku oduševnělé bytí – vysoce akutní biologické konflikty a závažné následky.

    Komplikace během těhotenství

    Komplikace během těhotenství jsou vždy výrazem těžkých miasmatických zatížení a v žádném případě náhodné. „Během těhotenství promlouvá miasma velmi zřetelně“, to vědí všichni homeopati, protože těhotenství patří k přirozeným obdobím zhoršení chronických miasmů. To není žádná náhoda! Za každou událostí stojí zákonitost. Ne vždy můžeme tuto zákonitost rozpoznat na poprvé; to nás však neopravňuje k tomu, abychom její existenci popírali. Také pro dobu těhotenství existují jen (již podrobně diskutované) přírodní zákonitosti a tím vnitřní logika ke každému jednotlivému případu! Proto se neděje nic „na zelené louce“ nebo-li nic nás nepostihne zcela nečekaně.
    Zdraví lidé budou také zdraví a tím budou mít těhotenství bez komplikací a přivedou na svět zdravé děti. Kdo je ale dnes takový šťastlivec, že je skutečně ještě zdravý ve smyslu „bez miasmů“?
    Nevolnost a zvracení během těhotenství, i když třeba „jen“ v prvních třech měsících, jsou – přísně vzato – již komplikace a neměly by se stávat. Že to může být tak sebevědomě řečeno, spočívá v tom, že ženy, které jsou dobře homeopaticky ošetřované, tyto fenomény vůbec neznají, a že homeopaticky kontrolovaná těhotenství probíhají zpravidla velmi spokojeně. Další fenomény, které bývají opět klasifikovány jako „normální“, protože se vyskytují tak často, jsou anémie, vaginální výtok, infekce houbami, herpes genitalis, otoky, případně ukládání vody a noční křeče lýtek. Nadto se k tomu počítají také mnohá jiná onemocnění, která vyžadují ošetření během těhotenství. Ovšem, počítají se k tomu i případně záněty vedlejších nosních dutin a záněty ledvin či močového měchýře jakožto vážnější onemocnění, které mohou při nevyléčení lehce vést ke skutečným komplikacím v těhotenství. U všech nabízí školská medicína široký víceadresný arzenál medikamentů, který se také používá, bez toho, že by se intenzivněji přemýšlelo o tom, jestli by nějakým způsobem nemohl být poškozen plod. K dobře rozeznatelným komplikacím se v gynekologii počítají v první řadě krvácení nebo předčasné stahy a s tím spojené nebezpečí hrozícího předčasného porodu, příliš mnoho nebo příliš málo plodové vody, anomálie polohy jako na příklad pánevní poloha, příliš hluboko položená placenta jako v případě PPP (placenta praevia partialis) nebo PPT (placenta praevia totalis) s nebezpečím akutního nedostatku kyslíku během fáze vypuzování plodu, příliš krátká pupeční šňůra a s tím spojené nebezpečí, že se při porodu placenta díky pupeční šňůře vytrhne, udušení pupeční šňůrou*), opět spojené s velkým nebezpečím akutního nedostatku kyslíku při porodu, gestózy (tzv. těhotenské toxikózy jako např. EPH-gestóza nebo HELLP-syndrom), toxoplasmóza a jiné podobné.
    Jak již bylo probíráno, mohou v dnešní době také obvyklé vyšetřovací metody vyvolat v těhotenství komplikace. Obzvláště nebezpečné jsou již popsaná amniocentéza, chorionbiopsie a ultrazvuk – zvláště ultrazvuk skrze vaginu. Ale také obyčejné digitální (rukou) prohlídky jsou – přísně vzato – proti přírodě, protože u děložního hrdla těhotné ženy by se nemělo manuálně manipulovat. Každopádně jsem díky mnoha anamnézám těhotných žen získal jistotu, že díky krvácením, strachům a jiným poraněním, které byly vyvolány, došlo i k těžkým infekcím houbami, které se předtím během celého těhotenství nevyskytly. Několik nastávajících maminek již odmítá tyto vyšetřovací metody ze svého vlastního přesvědčení a udělaly s tím již velmi dobré zkušenosti.

    Homeopatické ošetřování během těhotenství

    Pod názvem homeopatické ošetřování v těhotenství rozumíme ošetření chronických nemocí nastávajících maminek, abychom vytvořili dobu těhotenství tak příjemnou, jak je jen možno, tak – jak to vlastně bylo plánováno přírodou, a abychom odstranili miasmická zatížení, aby budoucí děťátko obdrželo ten nejlepší start do života. Kromě toho se akutně ošetří všechny vyskytující se nepravidelnosti během těhotenství a tím bez vedlejších účinků a bez nebezpečí pro plod.
    Nejlepší vstup pro homeopatické ošetření z pohledu dítěte by byl daleko před plánovaným těhotenstvím, a sice u obou rodičů, protože tím by mohl být vykonán vliv na obě pokrevní příbuzenské linie. Pokud se přistoupí k homeopatii teprve na začátku těhotenství, pak nemůžeme přihlížet k otcovské větvi.
    S takovýmto postupem se mohou komplikace v těhotenství minimalizovat, případně zcela odstranit. To je – jako v homeopatii vše – velmi individuální věc a záleží nejen na komplexnosti a virulenci existujících miasmů, ale i na pokroku a úspěchu dlouhodobého ošetření. Tak např. doporučujeme při sklonu k potratům, aby se vložila na začátku vleklého léčení delší „oddechová přestávka“, aby se tělo mohlo očistit od miasmatických stavů a aby nebylo hned zase zatíženo novým pokusem o těhotenství. Pokud se v těle určité patologické procesy vyskytovaly 20 nebo 30 let, nemohou na začátku homeopatie všechny problémy naráz zmizet. Začneme-li s těhotenstvím příliš rychle, vznikne nebezpečí, že i když dítě bude zachováno déle než dříve, bude ale k nějakému pozdějšímu datu přece jen „vypuzeno“, protože vlastně nebude schopné života.Tak může dojít k (extrémně) předčasnému porodu, což bývá často spojené s postižením. Organismus potřebuje čas, aby mohl podniknout a dokončit nutné „opravné práce“. Podle mé zkušenosti by se mělo začít s novým těhotenstvím nejdříve asi tak po jednom roce trvalého a přirozeně také úspěch slibujícího ošetřování.

    *) Extrémní citlivost na dotyk na krku mnohých pacientů s panikou nebo s akutní dušností je jedním z vůdčích symptomů pro homeopatický, syko- syfilitický léčivý prostředek Lachesis. Tento prostředek je také hlavním prostředkem při ošetřování vývojově opožděných nebo postižených dětí a zdá se, že má silný vztah k následkům dušení pupeční šňůrou , což se často ukazuje při anamnézách u dětí, ale také u dospělých. U záchvatů panik, které jsou vyvolány zdánlivě neurčitelnými souvislostmi (např. nesnášenlivost bryndáčku nebo mytí krku u malých dětí, nesnášenlivost roláků, úzkých řetízků, dotyků na krku u dospělých) se jedná nejspíš o konkrétní prvotní strachy či strachy ze smrti, které byly zažity díky obtočené pupeční šňůře během vypuzovací fáze z dělohy (srovnej paralelu k Silicea a amniocentéze). Ale může se také vyskytnout přesný opak: Tak mi sdělila jedna matka, že její dcera, která při porodu měla pupeční šňůru dvakrát obtočenou, si velmi ráda na krk věší šňůry a utahuje je!

    Individuální terapie

    Samozřejmě se může s homeopatií začít také později – během stávajícího těhotenství – nebo se dá reagovat jen na akutní stavy (extrémní případ viz poznámka nahoře). To je každopádně vždy ještě lepší než obvyklé ošetření školskou medicínou se všemi vedlejšími účinky. Na druhé straně jsme již předem omezeni tím, že nedostatek času nedovolí vyčerpat všechny možnosti homeopatie. Většina problémů během těhotenství je právě přirozeně chronických a mají miasmatický původ, takže čisté akutní léčení je jistým způsobem srovnatelné s léčením akutního zánětu středního ucha při stávajícím sklonu k mnohočetným ročním recidívám.
    Dalo by se to říci jednou větou: Čistě akutní ošetření během těhotenství (bez doprovodné chronické terapie) mají paliativní charakter (zmírňující obtíž a bolest, ale neléčící vlastní podstatu choroby), jsou tedy potlačováním akutních projevů chronických souvislostí, ale nikoliv léčením příčin; tím se míjí vlastní jádro věci.
    Homeopatický léčebný doprovod je právě takové individuální dlouhodobé léčení jako tradiční antimiasmická kúra, pouze za zvláštního aspektu těhotenství a při výrazné miasmatické konstelaci se všemi jejími riziky. Pečlivá životní a rodinná anamnéza jsou proto nepostradatelným předpokladem pro úspěšnou terapii. Navíc má také detailizovaná těhotenská anamnéza zvláštní význam, zvláště při pokročilé graviditě.
    Bohužel se stále vyskytují snahy homeopatii zjednodušovat a nivelovat, a to se nezastavuje dokonce ani před léčením těhotných! Jeden výplod, který propaguje několik dnešních terapeutů, spočívá v tz. „eugenické kůře“. U tohoto postupu se podle určitého schématu každých několik týdnů podávají jednotlivé dávky sulfuru, medorrhina, syphilia, tuberculina, psorina, carcinosina a jiné antimiasmické základní prostředky ve vysoké potenci (např. LM 120!), s nadějí, že miasmy tím budou zponenáhla odstraněny. Tedy vše jiné než individuální antimiasmický postup! A k tomu se ještě udělala ta do očí bijící chyba, že byly nosody (medorrhinum, syphilinum, tuberculinum, psorinum) přiřazeny k odpovídajícím miasmům, míníc při tom, že při stávajícím miasmu léčí jen nosoda. To nemůže fungovat! Právě tak málo jako nefunguje homeopatie komplexních prostředků ani propagované tzv. homeopatické očkování. U všech tří se jedná o schematické myšlení, v němž se individualita ztrácí a které mísí homeopatický duševní majetek s tradičním medicínským myšlením. To není dobré pro homeopatii! Nemálo pacientek mi podalo zprávu o nepříjemnostech až k silnějším reakcím během takovéto kůry. Částečně mi sdělily dokonce i to, že se jim při tom vůbec nedařilo dobře a že byly nuceny kůru za krátko přerušit.
    Aby bylo ještě jednou se vší jasností řečeno: Homeopatie je individuální terapie. Špatně aplikovaná může také škodit! Uchovejte si prosím respekt před tímto jemným – ale velmi hluboce působícím způsobem léčení! A obzvláště během stávajícího těhotenství. Také péče v době těhotenství by měla být neustále individuálně přistřihována na míru.

    Adresa autora:
    Dr.-Ing. Joachim F. Grätz
    praktikant klasické homeopatie
    Eyacher Straße 33
    D-82386 Oberhausen i. Obb.

    Prelozila J.Valentova

Odpověď na: Tehotenstvi neni nemoc / ucinky ultrazvuku
Osobní informace:




7 × = 14

Zvonící cedry Ruska | © 2019 Anastasia.cz - Všechna práva vyhrazena. | Ekoobchudek.cz

or

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

or

Create Account