Zvolené téma obsahuje celkem 11 odpovědi. Do diskuze (1 diskutujícího) se naposledy zapojil uživatel  Návštěvník a poslední změna proběhla před 15 roky, 3 měsíci.

  • Autor
    Příspěvky
  • #4131 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Knihy se mi moc líbí, to je jasné, jen se mi zdá, že místo, aby se začalo něco konkrétního dělat, tak o tom pořád jen všichni mluvíme. Aby to nakonec nedopadlo, jak jsem kdysi četla v jedné knize, psalo se tam: „A tak seděla před televizorem a snila o životě, který ale ona sama neumí žít.“ V našem případě samozřejmě nejde o sezení před televizorem, ale o to snění. Chce to také něco začít už dělat a ne jen o tom mluvit. Vždyt přeci nemusíte čekat, až vznikne nějaká ekoosada či nějaká vesnička odlišující se od těch současných. Nemusíte ani čekat, až někdo jiný si začne tento sen uskutečňovat, aby jste věděli, jak to funguje a jestli to funguje. Vždyť je to váš sen, tak si ho už konečně začněte uskutečňovat. Ostatní vás jistě rádi podpoří, poradí a pomohou vám, když bude potřeba. Ale není třeba čekat na ostatní. Je to váš sen….také je jeden citát: „Neumět se rozhodnout, je slušná forma toho, jak říct ne.“
    Jděte za svým snem, když víte, že takhle to má být a je to takhle správné,tak si kupte nějaký pozemek či domek a začněte žít, tak jak nám Anastasie napovídá….nečekejte, až to někdo rozhodne či udělá za vás…Není pravda, že co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra, protože jestliže žádné zítra nepřijde….pak už bude pozdě si vyčítat a litovat, že jste si nesplnili svůj sen.

  • #4631 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Milá Evelínko,
    vím, že své rozhořčení myslíš dobře. Ale je také pravda, že spousta lidí prostě nemá možnost koupit domek nebo pozemek. Jednoduše proto, že na to nemá prostředky. Takže buď si na to musí půjčit nebo našetřit.
    V obou případech pak musí žít tak, že se nevymaní z kolotoče, ve kterém se všichni točíme. Takže ono to tak jednoduché není. Já mám to štěstí, že mám domek i zahradu, takže se už mohu jen zabývat tím, jak ji zkrášlovat.

    Proto si myslím, že úspěchem je už to, když všichni, kteří si přečtou knihy o Anastázii, začnou měnit své myšlení a přístup k životu. To je první krok a určitě hodně významný. Změnou myšlení se musí začít, jinak to nemá smysl.
    Jsem přesvědčena, že to je hlavně smyslem Anastáziina poselství.
    Pokud začneme měnit svůj pohled na svět, přemýšlet o tom, co se kolem nás děje, je to významná změna. Proto je důležité seznamovat co nejvíce lidí s tímto poselstvím.
    Já se spíš obávám toho, že se vytvoří uzavřené „společenství“ lidí, kteří jsou zastánci Anastáziiných myšlenek a budou komunikovat jen mezi sebou.
    Pak by vše ztratilo smysl. Není nutné lidem knihy a názory nutit. Více práce uděláme, když budeme podle těchto myšlenek žít a ukazovat ostatním, že to je možné.

    A ještě si dovolím navrhnout, aby se ti, kteří nemají možnost získat vlastní pozemek, zapojili do zkrášlování veřejných prostranství, pokud o to budou stát. Dřív jsme se účastnili různých brigád a akcí „Z“, kdy jsme chodili sázet stromky, pečovat o městské parky a pod. Dodnes vidím stromy, které jsme tehdy zasadili, jak rostou, sílí a poskytují stín. I děti, které vysadily při školních brigádách „své“ stromy, je jistě nikdy nebudou ničit. Možná by stálo za to, podobné akce obnovit. Tentokrát založené na dobrovolnosti.

    Jinak jsem už přečetla 6.díl a zase mám témata k přemýšlení. Je to nádherné čtení.

    Přeji krásný den, Dáša

  • #4632 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Dášenko souhlasím s Vámi, změnit myšlení je opravdu důležité a velmi těžké. Ale síla myšlenky je tak silná, že pomocí ní jde všechno. Je tomu rok co jsem zatoužila mít také svůj vlastní kousek, kde bych si mohla sázet kytičky…během chvilky se mi v hlavě zrodil krásný sen a to zcela do detailů….druhý den jsem se seznámila, úplně náhodou s úplně cizí paní- babičkou. Ona je bezdětná a je již moc stará nato, aby mohla sama pracovat na své zahradě, domluvily jsme se, že jí budu pomáhat, mohu na zahradu jezdit a chodit, kdy chci, jezdit tam na dovolenou…ale mělo to ještě jeden háček, je to velmi daleko od Prahy a já neměla auto. Řekla jsem, že je to všechno super, ale má to háček nevím, jak tam budu jezdit…nato mi paní s úplnou samozřejmostí řekla, že když si udělám řidičák, tak ona auto má a ráda mi ho věnuje, abych tam mohla jezdit…jen když občas vyzvednu i jí, aby se tam také mohla jet podívat….což jen potvrzuje to, že když je myšlenka velmi rychlá a vše je promyšlené do detailů, tak se to opravdu uskuteční…..
    Takže když se chce, všechno jde :-)…tak se to říká a také to platí.
    Nic není problém, všechno jde a všechno má svá řešení. Když nemá někdo domek, může si vzít hypotéku…finančně to vyjde levněji, než platit v Praze nájem. Nebo si zjistěte svůj rodokmen, jistě máte někde nějakého zatoulaného příbuzného, který by uvítal vaši pomoc na svém pozemku, je tolik možností….Držím všem palečky.

  • #4633 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Evelínko,
    tak tomu říkám „bomba“. Určitě musíš být nádherný člověk, když se ti do cesty postavila taková kouzelná babička. Přeji vám oběma, aby vám zahrada přinášela jen radost, potěšení a abyste si vzájemně obohatily život. Ať tvé kytičky, stromy i zelenina krásně rostou a potěší oči, duši i tělo.

    Dávám ti za pravdu, že pokud člověk má opravdu sen, kterého se nevzdává, povede se ho časem naplnit. A pokud jsou tvé myšlenky a touhy čisté, pak potkáváš lidi se stejně čistými úmysly. Oni ti podají pomocnou ruku. Jen nesmíme předem zavrhovat zdánlivě neuskutečnitelné sny a vzdávat se jich.
    A život je nádherný….

    Dáša

  • #4634 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Děvčata, vy si tak krásně povídáte. Zachtělo se mi také přidat. Nevadí?

    Ano, síla myšlenky je mocná. Také jsem si před časem popřál domek žijíce v panelákové krabici. Dokonce jsem si napsal, co by měl splňovat, zahrnul i manželčiny představy. Nevěřila, že to tak může fungovat, sama usilovně hledala (inzeráty pročítala, realitky obvolávala, nabídky objížděla, jen na Vesmír zapomínala). Trochu mi to vadilo, příliš mnoho energie i někdy peněz to stálo. Nakonec to přišlo nenásilně, při jedné nedělní procházce, za krásného jarního počasí. Šli jsme kolem čerstvé vývěsky jedné realitky (byli jsme asi první, kdo ji shlédl) a z obrázku se na nás usmíval domeček. Hned jsme sedli do auta, ujeli pouhých 10km, hezky si popovídali se sousedem na přilehlé zahrádce a do měsíce se už stěhovali. A když jsme se potom podívali na onen před půl rokem napsaný lísteček, 9 z 10 bodů bylo splněno a realizace posledního byla snadná.

    Takže chce to mít sen, možná nějakou představu, ale především víru v uskutečnění.

    I teď mám sen a ten se jmenuje RODOVÁ OSADA. Proč hned osada? Nejde o nějaké vytváření uzavřené skupinky, naopak o snadno kopírovatelný projekt. Při našem životu na domečku, částečně dle citu a intuice, jsme narazili na pár těžko zvládatelných úkolů, pokud je člověk izolovaný. Tím mám na mysli, když žije mezi tradičně smýšlejícími spoluobčany. Tyto úkoly se týkají výchovy dětí a jejich kontakt s běžnou společností (způsob stravování, klasická školní docházka, vesnická morálka, nedostatek času na domácí výchovu…). Prostě společnost si vymyslela a uzákonila pro sebe dobrá pravidla, jak svého občánka sešněrovat, nutit jej pracovat ku svému prospěchu a především mít kontrolu nad výchovou dětí. Jak nás rozdělit a pak s námi jednoduše manipulovat.

    Říkám dost – je načase hledat sílu v JEDNOTĚ. A proto Rodová osada.

    Zajímá vás dámy více k mému snu? Někde na těchto stránkách by mohla vyjít i výzva (záleží ak trochu na webmastrovi), popř. hledejte v pokecu k Rodovému statku.

    Přeji krásné dny splněných snů Michal

  • #4635 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Také se mi líbí osada víc, než samota. Mám s tím dokonce osobní zkušenost.
    Když jsme stavěli náš domek, rozjela se výstavba téměř 40 domů na jednom místě současně. Vesměs všichni stavěli svépomocí a atmosféra na staveništi byla úžasná. Všichni si radili, vyměňovali zkušenosti , upozorňovali na chyby. Dostavělo se, nastěhovali jsme se a zakládali zahrady v ovzduší přátelské atmostféry. Lidé se navštěvovali, vyměňovali sazenice … Jenže pak se to někde zvrtlo. Začalo období soutěžení, rivality a pomlouvání. Po zhruba 13 letech je naše „sídliště“ stejné, jako všude jinde.
    Sousedé si sice neubližují, ale to otevřené přátelství a pocit sounáležitosti je tentam. Rady zadarmo dává přece jen hlupák. Samozřejmě ne u všech, ale už to není ono.
    Vysvětluji si to tím, že do hry vstoupily peníze. Někomu se v zaměstnání dařilo lépe, někomu hůř , takže investice do zkrášlení nemovitosti jsou různé. A závist udělala své.

    Doufám, že podobný osud nepotká případně vzniklé osady rodových statků.
    Myslím si, že Anastázie vychází ve své představě z toho, že všichni začínají na stejné finanční úrovni a všichni mají stejný nebo podobný zdroj příjmů – svůj statek. Pak záleží na každém jedinci, jak o něj bude pečovat a co mu bude přinášet. Ráda bych věřila tomu, že lidé, kteří se pustí do budování osady, mají tak čisté dušičky, že závist a konkurenčí boj u nich nepřipadá v úvahu. Bylo by moc smutné, kdyby tak krásná myšlenka časem ztroskotala
    na tak ošklivé vlastnosti, jakou je závist.
    Samozřejmě i mezi vámi, kteří na budování osady chcete pracovat, jsou lidé, kteří dají víc myšlenek a sil . Nejsme všichni stejní, každý má jiné schopnosti. Přesto chci věřit, že vás nepotká osud „mé osady“. My jsme názorově různí a naším cílem bylo jen vystavět svůj dům. Vy máte krásnější a hlavně společný cíl.
    Hodně štěstí , lásky, tolerance a porozumění všem.

    Dáša

  • #4636 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Ahoj všichni,

    srdečně zdravím.
    Chci reagovat na poznámku Dáši ohledně zkrášlení veřejných prostranství, sázení stromů a tak podobně. V rámci sdružení země – což je pracovní skupina klubu příznivců Anastasie- pracujeme na projektu Zdravá Praha. A jedním z našich hlavních snažení je skutečně zkrášlit a ozdravit Prahu a sázení stromečků a keříčků a kytiček je nám blízko…
    Takže se možná v čase jarním osobně seznámíme i u těch činů? (a nejen slov jak zmiňovala Evelínka).

    zatím se mějte

  • #4637 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Díky, Dášo, za zkušenost. Poskytla zajímavý námět na přemýšlení. Zpočátku jsem se dokonce bránil ji přijmout, bral jsem to jako velmi negativní. Ale stačilo jen změnit úhel pohledu.
    Schválně, co vaší skupině chybělo?

    Společný cíl. Ano, každý si chtěl postavit svůj domek na krásném místě. To vás spojovalo a potud také vládla tvořivá atmosféra. Ale jakmile cíl skončil, vše se někam vytratilo a přišel normální konzum.
    A teď k Rodové osadě. Jaký je náš společný cíl. Jde o postavení domku, zkrášlení pozemku? Ne! To jen jedna etapa na cestě k cíli. A dokonce celkem nepatrná, i když ji dnes spousta lidí vidí jako těžko realizovatelnou. Nám jde přece o mnohem mnohem víc.
    Nám jde o trvale obnovitelné žití, o tvorbu prostorů Lásky, o změnu přístupu k životu, o změnu myšlení lidí, o tvoření Ráje na zemi, o ukázání cesty dalším lidem, o soužití s přírodou, o navrácení se k Otci či Matce, o probuzení Lásky na všech úrovních… Má takový cíl někde konec??? Naopak. Čím více se k němu budeme blížit, tím krásnější tvoření bude před námi, tím větší obzory se nám otevřou…

    Nenechejme se zvyklat nepříjemnými zkušenostmi. Oni tu byly, aby nás posílily, aby nám pomohly najít správnou cestu. Od konzumní společnosti ke společnosti tvořící jeden velký Prostor Lásky na naší krásné Zemi.

    Hezký den, Dášo

  • #4638 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Milý Michale,
    Vy mně ale mluvíte z duše! Taky jsme před rokem emigrovali z paneláku do malého městečka. Na naší „cestě“ k němu bylo tolik náhod-nenáhod, že by to vydalo na knihu. Některé z nich velmi humorné, dokazující jak velký má Bůh smysl pro srandu. A když už jsme měli domeček, stačilo si pomyslet, že máme příliš malý pozemek na to, aby se dalo něco pěstovat a v tu ránu soused prodával zahradu s naším pozemkem sousedící…atd. atp. Dokonce ještě předtím, než jsem četla knihy o Anastázii, jsme s manželem zasadili rodový strom – ginkgo biloba – který jsme dostali zdarma a z lásky. (Byl maličký a doufám, že tuhle zimu přežije.)

    Pro zdejší městečko jsme trochu (trochu dost) exoti. Avšak vzhledem k tomu, že jsme sem přijeli s myšlenkou, že se setkáme se samými báječnými lidmi, setkáváme se se samými báječnými lidmi. A ti, kteří se nám nezdáli tak úplně nejbáječnější, se najednou stěhují pryč. No a na jejich místo se samozřejmě nastěhují noví zcela báječní lidé.

    Máte pravdu, osada by byla fajn, ale na druhou stranu být jiný (=být sám sebou) mezi ostatními lidmi má taky svou velmi vysokou hodnotu (pro nás a naši sebeúctu a nakonec i pro ty ostatní). My se to teprve učíme, a je to fakt dobrá škola. Jen to je hloupé, že máme stěží 1/10 pozemku, který by nás dokázal uživit, takže v další fázi se asi stěhování nevyhneme. Ale zatím chceme tvořit zde, na půl cesty mezi velkoměstem a pralesem.

    Nicméně Vám velice fandím a můžu-li Vám nějak pomoci, řekněte.
    Asi bychom si měli dost co povídat. Nejsem sice ideálně uprostřed mezi Prahou a Brnem, ale už skoro na Vysočině. Třeba by se dala organizovat setkání u nás?

    Mějte se krásně Michale, moc Vás zdravím

    Lenka Matysková

  • #4639 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Ahoj Všichni – děkuji že jste.
    Je mi opravdu krásně na duši, když můžu číst Vaše řádky a vědět, že je nás, těch „divných“, více. Víte, já už po přečtení první knihy, někdy před x lety, měl nutkání, s někým se spojit a vytvořit „společenství lidí“, jak to nazvala Dáša, i když jí se to zrovna nelíbí“. Setkal jsem se ale většinou s lidmi, kteří si chtěli jen popovídat, ale společně netvořit.
    Já mám, oproti Dáši, zase obavu, že když se nedáme dohromady a budeme se třeba jednou za čas scházet ( jestli vůbec), tak budeme jen taková nějaká skupinka lidí, příznivci něčeho. Já vím, budeme se každý snažit být lepší a žít co nejlépe, budeme budovat svůj prostor lásky, zvelebovat své okolí … ale to je snad u „NÁS“ samozřejmé.
    Ale Michal má pravdu, v jednotě je síla – a je opravdu zapotřebí NĚCO dělat.

    Jinak, souhlasím s Lenkou – budem si mít o čem povídat, ale stejně se nejvíc těším na společné tvoření.
    Hezké bytí přeje Luděk

  • #4640 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Luďku,
    asi jsem se špatně vyjádřila. Nejsem proti „společenství“, které bude konat.
    Jen jsem vyjádřila obavu nad tím, že by mohlo dojít pouze k seskupení lidí, kteří budou pouze diskutovat, uzavírat se před ostatními a notovat si, jak jsou dobří. Tak už zanikla spousta krásných myšlenek. Prostě zůstaly pouze jako téma „akademických“ a teoretických debat.
    Pokud se spojíte pro zavedení rodových statků do života, jsem upřímně pro a budu vám fandit. Kdybych někdy zjistila, že mohu pomoci, ráda se přidám.

    Sama v současnosti neuvažuji o připojení k „osadníkům“, ale doufám, že mé dcery o tom budou v budoucnu přemýšlet, až budou zakládat své domovy. Kdybych byla o nějaký ten rok mladší a nevytvořila si už svůj domov, určitě bych se přidala. Naše zahrada nás asi celoročně neuživí, ale snažím se z ní udělat svůj malý ráj, který obohatí náš stůl a potěší srdce.

    Přeji všem hodně štěstí a doufám, že vás potíže s úřady neodradí a svůj sen uskutečníte.

    Dáša

  • #4641 odpověď
     Návštěvník 
    Člen

    Vážení přátelé naší společné známé-ANASTASIE.Chtěl bych se připojit k vaší debatě o tvoření rodového sídla-statku.Máte pravdu,že tvořivá myšlenka má velkou moc a sílu.Je to největší síla v celém Vesmíru,proto se sní máme naučit zacházet.S myšlenkou můžete postavi na nohy nemocného,nebo ho zabít,podle toho jest-li je pozitivní nebo negativní.To se týká i tvoření rodového sídla.Na jedné straně říkáte chci vytvořit rodové sídlo a na druhé straně se už bojíte,že si tam za čas lidé nebudou rozumět.Tady je ten háček,dopředu už posíláte negativní myšlenku a ta se vyplní dříve než ta pozitivní.Proto je potřeba vědoně si hlídat myšlenky,aby jsme nebyly překvapený při jejich splnění.Před třemi lety jsem se byl podívat v Gelenžiku na dolmeny,to bylo po přečtení druhého dílu,abych se přesvědčil o tom jestli je to tak jak se to píše v knihách.Byl to krásný zážitek si sednout k dolmenu a prožít nádhernou chvíly odpočinku a hlavně zažít „propad“ do jiné dimenze.Z 10min.odpočinku bylo najednou 1,5hodiny.To bylo v létě.Po vánocich jsem jel do Moskvy na setkání s lidmi co začínali s projektem rodového sídla podle ANASTASIE.Bylo jich tenkrát 15.Mezi nimi byla také taková diskuse jako mezi vámi.Na konec jich zbylo jen 7.Daly se do toho a dnes již 80km od Moskvy je založena celá vesnice.V roce 2003 jich bylo ve vesnici už 60 rodin.Letos přibude dalších 30.Všichni tam bydli nastálo.Proč to vše je tak?Oni již mají přečtený šestý i sedmý díl a pochopili,že jedině vybudováním těchto rodových statků a spojených v jednu vesnici ,která má nejméně 100 lidí,se dá udržet vysoká energie lásky a síly,která se může postavit proti těm šeti „žrecům“-židům,kteří vládnou celému světu a řídí světové dějiny i životy všech lidí na planetě.Je potřeba zakládat tyto vesnice všude i u nás.Jak je zakládat a tvoři tak,aby byly také ekologické se můžete dočíst v knize PERMAKULTURA -spojení Dana Křivánková Lipová 20 60200 BRNO Tel/Fax05-4321 1264 E-mail:[email protected] toho telefonu si nejsem jistý.Knihu mám již před přečíslovíním.Tak to je vše co jsem vám chtěl zdělit.Hlavně se nebojte začít,jak říkával můj otec,všechno jde jeno malé děti se musí nosi a vrabčáci skáčou,jinak jde vše.Přeji vám nechť vás vede jen SVĚTLO-LÁSKA-PRAVDA a hlavně náš OTEC-STVOŘITEL všeho.

Odpověď na: Sen (Téma přesunuto Adminem ze starého fóra)
Osobní informace:




− 3 = 6

Zvonící cedry Ruska | © 2019 Anastasia.cz - Všechna práva vyhrazena. | Ekoobchudek.cz

or

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

or

Create Account