Anastasia: skutečnost nebo fantazie?

[Hrašulka]

Asi už se tu o tom psalo, ale po četbě těchto knih mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu cítím, že mnohé názory v této knize jsou pro mě objevné a často si na ně vzpomenu, ale čím dál jsem ty knihy četla, tím mi připadaly ty názory ujetější a jakob vyfantazírované. Tak by mě zajímalo, jaká je skutečnost. Jestli Anastazia opravdu existuje nebo jsem to špatně pochopila a je to jakási fikce, na které nám autor chce ukázat své názory?

[janaconda]

na tohle Ti asi nikdo neodpovi , ostatně vetsina ctenářů se schoduje na tom, že je to jedno, to co Ti knihy maji dát, to ti dají bez ohledu na to jestli Anastasia zije v našem světě nebo jen ve světě fantazie..

[Hrašulka]

I tak dík. Aspoň jsem ráda, že nejsem jediná, která neví.

[Pavel Magda]

O vikendu jsem potkal v lese veverku, pohoupal jsem ji na vetvi, ale orisek mi nedala. Tak nevim co si o tom mam myslet Na druhou stranu - je fakt, ze jsme se videli poprve, tak jakepak zdvorilosti

Kolik dilu Anastasie jsi uz precetla, a co ti prislo nejmene pravdepodobne?

[psi85]

Myslím, že by bylo možné vycvičit medvěda aby sázel stromy, to ano, ale že by zvířata spolupracovala s člověkem z radosti, pokud by je neuplácel jídlem...

No a hlavně to není možné tady, v přelidněné České republice. Když jsem četl o tom, jak syn anastázie vypěstoval kachny a těšil se jak na jaře přiletí z teplých krajin... U nás by se nedočkal, protože pokud by kachny přežili zátach mislivců při přeletu přes ČR tak kousek níž je určitě někdo pokosí...

[moni]

Ahoj, no ja verim, ze je skutecna Vazne.

[Hrašulka]

Podle mně se kniha Anastasia dotýká lidí proto, že v ní je skrytá touha lidí po jiném, přirozenějším životě. Třeba mně se moc líbí ten názor, že děti se plodí s láskou, což je něco, na co snad lidé i trochu pozapomněli a autor jim to připomíná.
Mně se líbil první díl, ale pak si to u mně autor ptrochu pokazil těmi dalšími, už si to moc nepamatuju, měla jsem to půjčené z knihovny.
Včera jsem trhala na lesní cestě ostružiny a přiřítila se ke mně jedna paní, že jí to patří. Nikde žádný plot ani cedule. Jak by se asi chovali lidé v ČR(přelidněné), kdyby měli své rodové osady(snad několik málo jedinců), nechali by ostatní poutníky vstoupit na svůj pozemek a občerstvit se ovocem?Těžko by asi zbyla někde volná půda...
Znám to i ze své zkušenosti, hlídám svou zahradu.

[Frankie]

Mně knihy o Anastásii dali hodně. Hodně jsem tápal životem, v knihách jsem našel směr, kterým se má můj život ubírat. Knihy jsem přečetl skoro každou třikrát. Pak jsem přestal, protože jsem, myslím, pochopil smysl knih: Úcta k sobě samému, přírodě, lidem, zvířatům , Zemi. Úcta, která nezačíná nikde jinde než u sebe sama...

Vůbec nelituji, že jsem za knihy utratil peněz jak želez.

a idea rodového statku je úžasná a stojí za to ji uskutečnit. Vlastně jsem po něm toužil už delší dobu. Nikdo mě v uskutečnění mého snu nezastaví. Ještě najít ženu ..... a bude to.

[Hrašulka]

Já si moc neumím představit rozlohu rodového statku, ale jestli je velká, trochu bych měla strach, že se tam budu cítit osamocená. Mám ráda, když si na naší zahradě mezí prací sedneme na kafe, popovídáme...
Četli jste knihu Betty MacDonalcové Vejce a já? Tam ona s manželem bojovali s obrovskou rozlohou, aspoň si myslím. Pa pár letech toho Betty měla dost.
Ale to je Amerika. Asi je to jiné než u nás.

[Pavel Magda]

Knihu Vejce a já jsem nečetl, ale přesně vím jaký má obal. Viděl jsem ji mnohokrát u různých lidí v knihovničce. Nikdy mě však nelákala, abych ji otevřel. Je dobrá? Na rodovém statku by ses osamocená, myslím, necítila, pokud by ten statek byl součástí osady. Zvláště pak, kdybys měla prima sousedy. Človek si to asi nedovede představit, protože je to neznámá oblast - mluvím teď za sebe. Činnosti, kterým jsem navykl ve městě, se do představy života na statku nehodí, a tak to z povzdálí působí jako ničím nevyplněné prázdno. Čím více se ale s životem v osadě seznamuji, tím víc se mi otevírá bohatý svět. Musím to rozhodně vyzkoušet

[Hrašulka]

No, mě také odpuzoval obal, ale obsah je fajn(kniha Vejce a já). Jo, já možná tajně závidím těm lidem, kterí si takový život chtějí zrealizovat. Na druhou stranu, když si představím tu hromadu práce...
Kolem naší zahrádky rostou stromy a vzmáhá se tam pomalu buš. Kdybych na to byla sama, za chvíli je z toho les. Myslím, že skutečný život v přírodě je hodně, hodně tvrdý.

[Frankie]

http://www.ekozahrady.com/

Hodněkrát zmiňovaný odkaz....

[jiri.vaca]

Jestli je Anastásie skutečná ?
Mohlo se stát vše co Megre popisuje ?
Máme to, co píše chápat doslovně, nebo jen jako obraz ?
Taky mám spoustu otázek, ale i spoustu odpovědí. Některé myšlenky z knih mi pomohly se zorientovat v životě. ...

Na to, aby to bylo vymyšlené, je to příliš provázané s dalšími událostmi a Rusové by to díky znalosti místích reálií nejspíš dokázali odhalit. V jedné z knih (nebo v rozhororu?) byl zmiňován Němec, který ji navštívil. V 1. Ruském vydání byly uvedeny názvy lodí, vesnice, .... nikde jsem nenašel zmínku o nepravdivosti konkrétně těchto údajů.

Megre události popisuje tak, jak to chápe sám, tj. určitě nepřesně nebo ne ve všech souvislostech. Sám vybírá, o čem bude psát. V originále jsou prý i pravopisné chyby. .... ty nedostatky jsou zřejmé. V konečném důsledku způsobují přesně to, co bylo zapotřebí - odrazují od čtení ty, co tyto knihy číst nemají.

Takže zbývá "uvěřitelnost" jednotlivých činů a schopností Anastásie a chování zvířat. ...Hmm. Na to nemám odpověď. Resp. něco ano a něco zatím ne.

[honza a lenka]

Ahoj Jirko, ahoj ostatní!
Zajímám se o různé další filosofické směry a za ty roky jsem zjistil, že mají stejné nebo podobné styčné body. Někdy nad tím musí člověk přemýšlet a zjistí, že i když každý mluví jinak, mluví o stejné věci. Takže zdání, že se jedná o něco jiného je zdání. Já osobně cítím, že to co říká Anastazie je dost dobře možné, jen musíme změnit myšlení a přístup ke spoustě věcí. Neberu to jako filosofii. To není filosofie, to je učení!
A na svém statku se určitě sama cítit nebudeš. Budou tam s tebou elementálové a bude to tvůj statek a ty budeš tvůrcem ráje na zemi. A se sousedy, alespoň s takovími, jaké budu mít v osadě já, to bude báječné. Možná to nebude na kafe, ale třeba na čaj, cvičení jógy, nebo třeba noční diskutování o tom co je z Anastazie pravda a co ne. Pěkné odpoledne a víkend.

Honza

[David]

skutečnost nebo fantazie?

Když jsem poprvé přečetl první díly, tak jsem je občas mimo jiné označoval jako pohádkové. Pro mě to ale znamenolo ryze pozitivní a tvůrčí, pohádkové - skutečné. Později jsem se setkal s lidmi, pro které pohádkovost znamenala něco neskutečného, fantazii, výmysly. A tak jsem si uvědomil, že život je pohádkový: Každé dítě vnímá svět jako jeden veliký příběh - to až později naše rozumová redukce skutečnosti nás omezuje a pohádka se stává fantazií. Jenomže právě v tomhle momentě se skutečnost staví nahlavu a všeho se převrací vzhůru nohama: dneska věda zjišťuje, že její základní teze jsou iluzí, výmyslem, čirým konstruktem, neboť v přírodě je nenajdeme. Takže co je skutečnost? Pravdou často je, že skutečnost rozlišujeme na různých úrovních - vírou, rozumem, srdcem... V tomhle případě, když čtu Megreho knihy, tak jednak vnímám svůj filtr - svůj způsob myšlení - a vlastně prostřednictvím něho až pak to, co Megre píše. Jsou skutečné mé představy, nebo to, co Megre píše.

...jaká je skutečnost. Jestli Anastazia opravdu existuje nebo jsem to špatně pochopila a je to jakási fikce, na které nám autor chce ukázat své názory?

Nicméně mám za to, že to není jako u jiných autorů, kteří si příběh vymysleli (fantazie) a dosadili do něj své myšlenky, vize, zkušenosti. Mám za to, že Anastasia se narodila v roce 1969 a žije v sibiřské tajze nedaleko Obu.
Nakonec Anastasia na tuhle otázku odpovídá Megremu: "Ale já existuji. Existuji pro ty, pro které existuji. Uvěří a pomohou ti stejně, jak jim pomohu pak já." Kdyby Anastasia byla fantazií, tak pro nás existuje jako zosobnění našich představ a její slova pro nás existují jako inspirativní myšlenky. Jenomže ona žije - a v tom je taky kouzlo těch knížek -, že ona mluví o tom, co sama žije.
Myslím, že je podstatné, abychom k Megreho knížkám přistupovali vědomě. Nejen nadšeně s vírou... Nebo přes rozumové rozbory... Ale srdcem i rozumem zároveň. Takže stačí přemýšlet a cítit a najdeš odpověď na tuhle otázku (viz Jirkovo argumenty).