Výzva žen z Ohia: knížka pro děti u zrodu hnutí?

[Admin]

Výzva žen z Ohia: knížka pro děti u zrodu masového hnutí?
Miroslav Kolář

Skupina žen z amerického státu Ohio vyzvala v únoru t.r. všechny
ženy z celého světa, aby se připojily k tomuto prohlášení:

Vystupujeme na obranu všech současných dětí a vnuků celého světa
a všech následujících pokolení. Chceme, aby všechny děti světa
mohly pít čistou vodu, dýchat čistý vzduch a měly dostatek jídla.
Chceme, aby všechny měly přístup k základnímu vzdělání, které
by rozvíjelo jejich intelekt a k lékařské péči nutné pro zdravý
fyzický vývoj. Naším cílem je svět, v němž by všechny děti
měly hezký, bezpečný a láskyplný domov. Svět, v němž se nemusí
bát násilí ve svém domově, na ulici, ve škole i všude jinde.
O takovém světě sníme a za takový svět bojujeme.

Svůj souhlas s prohlášením mají vyjádřit tím, že v neděli 13.
května (kdy se v severní Americe slaví svátek matek) budou stát
pět minut od 13. hodin místního času v úplné tichosti na nějakém
vhodném veřejném místě (např. místní park, škola). Vyzývatelky
prosí, aby sebou účastnice vzaly i muže, na nichž jim záleží,
a navrhují, aby začátek a konec této akce byl oznámen cinkáním
zvonky. Doufají, že tato symbolická akce by mohla sloužit jako začátek
dialogu o tom jak změnit svět k lepšímu: „Během těch pěti minut
ticha myslete prosím na to, co vy osobně a co my všichni kolektivně
můžeme udělat pro to, abychom takový svět vytvořili. Po skončení
této akce doufáme, ze spolu s vám blízkými lidmi začnete dialog
o tom jak můžeme uskutečnit náš sen.“

Tato akce byla inspirována knížkou pro děti s názvem “Velké tiché
shromáždění babiček,” kterou autorka Sharon Mehdi napsala pro
svou pětiletou vnučku! Více podrobností o ohájské výzvě najdete
na jejich webu www.standingwomen.org. Vidět a poslechnout si vyzývatelky
vyprávět (v angličtině) zkrácenou verzi inspirující povídky
a přednést jejich vlastní výzvu můžete na YouTube zde.
Do 30. dubna dopoledne se na stadingwomen.org zaregistrovaly účastnice
ze 45 zemí. Z České republiky tam zatím není nikdo.

Zdá se, že doba konečně dozrává pro vážnější pokusy řešit
problémy světa jinak než opakovaným použitím síly, které nic
neřeší. Úplně stejně byla touže povídkou-pohádkou inspirována
i jedna hollywoodská autorka televizních scénářů, která zcela
nezávisle uveřejnila téměř identickou výzvu (stejný den, stejný
začátek akce, jen navrhuje stát v parku celé dvě hodiny) na svém
webu www.standintheparkforpeace.org.

Tom Atlee z Co-Intelligence Institute to považuje za jeden z příkladů
nového společenského procesu, který nazývá „imagineering“,
který spočívá v tom, že nějaké vyprávění (metafora, obrázek,
dialog, ...) inspiruje lidskou představivost k uskutečnění nějaké
myšlenky nebo k začátku podstatné změny v reálném životě.

Povídka “Velké tiché shromáždění babiček” začíná tím,
že si pikolík pracující v kavárně s výhledem na městský park
všiml, že v tom parku celý den stály v tichosti a bez hnutí dvě
ženy věku babičkovského. Byly oblečené ve svých nejlepších
nedělních šatech a upřeně se dívaly na městskou radnici. Vyptával
se návštěvníků kavárny co si myslí, že tam ty dvě ženy asi
dělají. Nikdo o tom neměl ponětí. Nakonec se ozvala jedna pětiletá
holčička: “Jedna z nich je moje babička a já vím co tam dělají.
Stojí tam, aby zachránily svět.” Na to se všichni muži v kavárně
rozchechtali a dlouho z toho měli velkou legraci. Cestou domů se pikolík
zastavil v parku, aby se žen sám zeptal co tam dělají. Skutečně
mu odpověděly „Zachraňujeme svět.”

Při večeři o tom ten chlapec vyprávěl svým rodičům a on i jeho
otec z toho také měli velkou legraci. Jeho matka ale zůstala úplně
potichu. A po večeři o tom po telefonu vyprávěla všem svým přítelkyním.

Když se druhý den ráno podíval náš pikolík z okna kavárny, uviděl,
že obě ženy tam opět stojí a spolu s nimi i jeho matka, její přítelkyně
a všechny ženy, které včera navštívily kavárnu. Všechny stály
v tichosti a upřeně se dívaly na radnici. A muži se tomu opět vysmívali
a měli poznámky typu “Není možné zachránit svět stáním v
parku. Na to přece máme armády” nebo “Každý ví, že k záchraně
světa je potřeba mít plakáty a hesla, nestačí jen tak stát v
parku.”

Další den se k těm ženám v parku opět připojily ženy, které
navštívily kavárnu předchozí den a řada jejich přítelkyň. To
přilákalo reportéra místních novin, který o tom napsal posměšný
článek. Den poté, co ho v novinách uveřejnili, stály v parku v
tichosti už stovky žen. Starosta nařídil náčelníku policie, aby
ty ženy přinutil odejít, protože jinak se celé město stane terčem
posměchu. Když náčelník policie vyzval ženy, aby se rozešly,
protože nemají povolení, jedna z nich odpověděla: “My jsme jen
jednotlivci stojící ve veřejném parku, nepřednášíme žádné
projevy, nedemonstrujeme a tak k čemu bychom měly mít povolení?
“

Náčelník o tom přemýšlel a uznal, že mají pravdu a odešel. V
té době tam už stálo 2223 žen včetně ženy starosty a ženy policejního
náčelníka a jedné pětileté holčičky. Zpráva o tom se rychle
šířila a brzo nato stály ženy po celé zemi. Pohádka končí tím,
že nakonec spolu stály ženy v parcích v každé zemi celého světa,
aby ho zachránily. Kniha má svůj vlastní web zde: www.grandmotherbook.com

-------------------
Zdroj Britské listy